Jedním z hlavních způsobů, jak prokázat udržitelnost stavebního záměru ve fázi územního plánování, je posouzení vlivů na životní prostředí, které se provádí v rámci EIA (Environmental Impact Assessment). Tento proces zahrnuje identifikaci, hodnocení a zmírnění případných negativních vlivů stavebního záměru na životní prostředí. V rámci tohoto posouzení jsou zpravidla zohledňovány také sociální, ekonomické a kulturní aspekty udržitelnosti.

Dalším způsobem, jak prokázat udržitelnost stavebního záměru, je zpracování udržitelnostního auditu, který zahrnuje analýzu dopadů projektu na životní prostředí, společnost a ekonomiku. Cílem auditu je identifikovat možná rizika a příležitosti spojené s projektem a navrhnout opatření pro jejich minimalizaci nebo maximalizaci.

V neposlední řadě je důležité zohlednit požadavky na udržitelnost v územním plánu, ve stavebním zákoně a v případě zapojení veřejných prostředků i v rámci grantových programů.

Důležité prvky pro hodnocení udržitelnosti záměru v této fázi jsou: funkční uspořádání, dostupnost, stupeň automobility, podpora neautomobilové dopravy, využití lokálních zdrojů, HDV, polyfunkční využití budov, aktivní parter, rozmanitá přístupnost (ochrana před gated comunity) veřejných a poloveřejných prostor.