V této fázi se rozpracovává se technické řešení, vybírají a specifikují se jednotlivé výrobky a stavební postupy, konzultuje se s potenciálními dodavateli konkrétních řešení. Plánuje se technologický postup stavby, řeší se výkazy výměr a rozpočty. Řeší se stavební detaily tak, aby byla zajištěna požadovaná životnost. Probíhá materiálová optimalizace.
Existuje několik způsobů, jak můžete plánovat procesy výstavby, aby byly šetrnější: Použití šetrnějších materiálů a postupů: Můžete použít šetrnější materiály a postupy, jako jsou přírodní nebo obnovitelné materiály nebo využití přírodních zdrojů pro vytápění nebo větrání budovy. Plánování a koordinace: Proces výstavby může být šetrnější, pokud je dobře plánovaný a koordinovaný. To znamená, že je […]
Ano, existují šetrnější varianty tradičních materiálů a postupů, které mohou být bezpečně použity při výstavbě. Tyto varianty mohou pomoci snížit dopad stavby na životní prostředí a zároveň poskytnout stejnou nebo lepší kvalitu a životnost jako tradiční materiály a postupy. Například místo použití tradičních stavebních materiálů, jako je beton nebo ocel, mohou být v některých aplikacích použity […]
Pro vyčíslení rozdílu se zpracovává tzv. srovnávací studie. Ta může být většího rozsahu (např. pro celou budovu) nebo i menšího (porovnání různých skladeb konstrukcí či výrobků). Podkladová data čerpáme z environmentálních databází, které se ale mezi sebou liší – typicky způsobem zpracování dat i jejich zdroji. Pro jakékoliv porovnání environmentálních dopadů je vždy nutné používat […]
Hlavním zdrojem informací o šetrnosti výrobku jsou různé certifikáty, které výrobek může mít. Nejhodnotnějším dokumentem je environmentální prohlášení o produktu, tzv. EPD. U výrobků na bázi dřeva je možné požadovat například certifikáty PEF nebo FSC, další výrobky mohou být opatřeny různými ekoznačkami: ecodesign, ecolabel, Blau Angel atp.
Je vhodné pracovat ve variantách a případné materiálové a konstrukční volby dělat na základě předem stanovených kritérií, například s využitím zjednodušeného posouzení dopadů životního cyklu. Je možné orientovat se i podle jednotkových dopadů jednotlivých materiálů (např. uhlíková stopa 1 kg betonu aj.).
LCA – posuzování životního cyklu (Life Cycle Assessment) stavebních výrobků, konstrukcí a budov je základním postupem při hodnocení environmentální dopadů výstavby. Životní cyklus (ŽC) budov – jejich výstavba, provoz i demolice se významnou měrou podílí na celkových environmentálních dopadech společnosti. LCC – Celkové náklady životního cyklu (LCC – Life cycle cost a WLC – whole […]
Jedná se o závěrečnou fázi výstavby, kdy dochází k její demolici. Opětovné využití a recyklace materiálů na konci životního cyklu budovy (při její demolici) umožní ušetřit environmentální dopady, které by vznikly při využití nových primárních materiálových zdrojů.
Resilience staveb je odolnost konstrukcí a budovy jako celku vůči různým vnějším jevům – klimatickým změnám, extrémním povětrnostním podmínkám, přírodním katastrofám, kriminalitě apod. Tento pojem se často používá v kontextu katastrofického plánování a bezpečnosti budov. Řešení resilience staveb snižuje riziko škod a zranění při extrémních událostech a zajišťuje, delší životnost staveb. To může mít důležité […]
Adaptabilitou označujeme schopnost budovy odolávat okolním vlivům, což prodlužuje její životnost a využití. A snižuje tak negativní dopady na životní prostředí. V této souvislosti je důležité zohlednit následující: Již ve fázi návrhu zvážit demontovatelnost, modularitu a recyklovatelnost plánované výstavby. Zahrnout do návrhu budovy i její plánovanou životnost. Přizvat provozovatele budovy už od prvních fází, aby se […]
Udržitelnost stavebního projektu se obvykle hodnotí podle jeho vlivu na tři základní kritéria (pilíře) udržitelnosti: ekonomický, sociální a environmentální. Pro zjištění, zda je váš stavební projekt udržitelný, je dobré zvážit vliv na všechny tři pilíře. Ekonomický pilíř se týká schopnosti projektu generovat trvalý finanční přínos a šetřit náklady v průběhu času. Pro zjištění, zda je […]
